Šušká se, že přes sex se získávají nejlepší koryta (rozuměj pracovní místa), nejlepší zakázky, řemeslníci, nejrůznější povolení, vysokoškolské tituly, lékařská potvrzení i prachobyčejní stoupenci, kteří by za vás ruku do ohně vložili. Mluvit o tom však v době morální přetvářky a narůstajícího alibismu nikdo nebude.
Někdo možná mávne rukou: To bylo, je a bude... Kdo jsou ovšem lidé, kteří sex využívají jako kalkul? Proč se tolik lidí nechá zmanipulovat přes sex?
Je to jednoduché. Stačí to jen pochopit a už nikdy se nestanete obětí sexuálního manipulátora. Sexuální sblížení dvou lidí je odjakživa vnímáno jako něco velmi intimního, jako bychom sexuálním aktem vstupovali za práh toho druhého, do jeho největšího soukromí. Navíc většina lidí je nastavena od přírody tak, že propojení dvou těl je pro ně vyjádřením nejvyššího citu, který mohou prožívat. Tím citem je tolik zprofanovaná láska. Toto je správné vnímání sexuálního aktu. Existuje ovšem i druhá skupina lidí. Ti si uvědomili, že přes sex mohou jedince schopné citu snadno manipulovat. Čtenář mých článků asi už tuší koho mám na mysli: řasnatce – jedince s psychopatickým charakterem, neschopné vnímat jakékoliv city, kromě nenávisti. Manipulace přes sex je jejich oblíbenou taktikou. Z tohoto důvodu jsou řasnatci extrémně promiskuitní. Sex je pro ně způsob získání moci nad druhým člověkem. Čím větší množství žen a mužů projde jejich postelí, tím získají více sebevědomí a možností pro život. Jejich oběť se vůči nim zaváže citově, aniž by si to uvědomovala, protože pro normální lidi je přirozené pomáhat člověku, ke kterému něco cítí. Oběť je pak schopná pro manipulátora udělat prakticky cokoliv.
Mezi nejčastější oběti patří ženy, o nichž je známo, že k sexuálnímu sblížení potřebují cítit k dotyčnému lásku. Po takovém manipulativním sexu je žena ochotná psychopatickému řasnatci uvěřit téměř cokoli a bude jej bezmezně obhajovat před těmi, kteří ho již prokoukli. Ženy postižené citovou vazbou nejsou schopny logického uvažování a často trvá celé roky, než si svoji hloupost uvědomí. Ať už hrají jakoukoliv roli v plánu řasnatce, je jasné, že jsou pro něj jen jednou z mnoha dalších v nekonečné řadě, které řasnatec využívá jako svůj hadr na boty.
Trošku odlišný způsob tohoto manipulativního sexuálního chování je také dobře patrný u gay komunity, kde je promiskuita velmi častá. Je známo, že tato skupina lidí drží při sobě a navzájem si pomáhá v nejrůznějších životních situacích. Ovšem výměnou za sex. Však všichni si pamatujeme aféru kolem Českých drah a konstatování pana Duška, že se v prostorách vedení ČD bojí ohnout pro tužku nebo homosexuální eskorty na Pražský hrad. Pravda o vzájemné podpoře homosexuálů přes sex je víc než patrná. (Neznamená to však, že by neexistovali homosexuálové, kteří jsou monogamní a tyto taktiky nepraktikují. Výše uvedené chování je vlastní pouze homosexuálům s psychopatickou osobností.)
Otázkou zůstává, proč tyto kauzy homosexuální menšiny jsou tzv. zameteny pod stůl. Odpověď je nasnadě: Bojíme se, abychom nebyli nařčeni z diskriminace či homofobie! Přitom kauzy heterosexuálního charakteru umí zkomplikovat celou politickou situaci. Např. Pád Nečasovy vlády, kde jednou z příčin byla jeho milenka nebo vzpomeňme na Clintona a jeho oblíbenou stážistku, která pobouřila celý svět. Na druhou stranu před utajovanou, ale pro většinu lidí zcela jasnou homosexualitou francouzského prezidenta Macrona se zavírají oči. (Nejde o to, že pan Macron je homosexuál, jde o to, že se snaží z lidí dělat blbce. Takový člověk, alespoň u mě, nemůže u mít žádnou důvěru).
Fandím všem homosexuálům, kteří svoji orientaci přiznají před společností. Např. irský premiér Varadkar nebo dnes již bývalý předseda strany Zelených Stropnický. Takto jasně sdělená pravda zabrání spoustě žen, jejichž výběr partnerů je (třeba nevědomě) orientovaný na řasy, aby se takového muže pokoušely dostat.