Kočka na rozpálené plechové střeše

Kočka na rozpálené plechové střeše je divadelní hra Tennesseeho Williamse z roku 1955, která byla oceněna Pulitzerovou cenou.

Ve filmové adaptaci z roku 1958 jsme viděli Paula Newmana a Elizabeth Taylor. Tento film zná téměř každý z nás, ale ze své zkušenosti mohu říct, že téměř nikdo, s kým jsem se o tomto příběhu bavila, nepochopil pointu. Nikdo mi neodpověděl správně na moji otázku, proč byl hlavní hrdina (Paul Newman) alkoholik a proč se tolik vyhýbal své ženě. Nikdo, s kým jsem se o tomto slavném díle bavila, nepochopil, že hlavní hrdina byl ve skutečnosti řasnatec, tedy krásný, pro ženy přitažlivý muž, který tají, že je gay. Prostě celý film se točí kolem toho, že hlavní hrdina popírá svoji homosexualitu před okolím, před svojí manželkou a chvílemi i sám před sebou. Tohle krásně propracované dílo o řasnatci a jeho nešťastné ženě se sice divákům líbí, má výborné reference (v české filmové databázi CSFD má hodnocení krásných 85%), ale to nejdůležitější většina lidí nechápe. Je pravdou, že Tennessee Williams ukryl hlavní tajemství celého příběhu možná až příliš a tím nutí diváka hádat, o co vlastně jde. Na druhou stranu, do stejné situace jako diváci Kočky na rozpálené plechové střeše je stavěno i poměrně hodně žen, které žijí s utajeným gayem. A tady nastává větší tragédie, než nepochopení uměleckého díla, tady jde o zničený život. Dokud dotyčná nepochopí, že žije s gayem, její život se podobá peklu. Můžete mi věřit, že o tomhle tématu opravdu něco vím.