Ženy jsou často při výběru partnera povrchní a zajímá je jen vzhled

Jen malé procento žen si však dokáže tuto skutečnost uvědomit a téměř žádná to veřejně nepřizná. Pojďme se důkladněji podívat na celou problematiku výběru partnera.

Evoluční vývoj mozku člověka probíhá mnohem pomaleji, než se vyvíjí společnost. Ačkoliv současný lidský mozek vymýšlí a následně využívá nejmodernější technologie ve všech oblastech lidského života, v každém moderním mozku setrvává pravěká část, aniž si to plně uvědomujeme. To znamená, že v určitých oblastech života jsme ovlivňováni touto pravěkou částí mozku a přemýšlíme jako pravěký člověk. Nejvíce lze fungování pravěkého mozku spatřit při výběru partnera.

Muži se netají tím, že jedním z hlavních kritérií výběru partnerky je její vzhled dle osobního vkusu. Žádný muž neřekne, že si ženu vybírá podle charakteru, třeba i ošklivou. Otevřeně přiznají, že se jim líbí velká nebo malá prsa, světlé nebo tmavé, dlouhé či krátké vlasy, malá nebo velká ústa, vysoké či menší ženy. Většina mužů si uvědomuje i nejvíce pravěké kritérium výběru, a to je poměr boků a pasu u ženy, který udává množství estrogenu u potencionální partnerky a tudíž schopnost plodit potomstvo. Úzký pas a širší boky jsou v tomto případě ideálem. Na první pohled se může zdát, že muži jsou povrchní, primitivní samci, avšak při hlubším zamyšlení a níže uvedeném srovnání se ženami si uvědomíme, že muži jednají zcela v souladu se svojí přirozeností, nic si nenalhávají a jsou sami k sobě upřímní.

Stejně tak ženy se při výběru partnera řídí svým pravěkým mozkem. Rozdíl je v tom, že pravěká kritéria pro výběr mužského protějšku nejsou zcela v souladu s dnešními. Pravěká žena upřednostňovala muže, který zajistí obživu pro ni a její děti a brzy neumře. Takový muž musel být svalnatý a mrštný, aby uspěl při lovu a v boji o kořist. Dalším cenným orgánem byl zrak, tudíž záleželo na tom, jak dobře má oči chráněné řasami a v neposlední řadě pravěká žena zkoumala, jak má muž chráněný mozek. S rozbitou lebkou toho nikdo moc neuloví, takže se posuzovala (ať již vědomě či nevědomě) i hustota vlasů. Pravěký muž se všemi těmito znaky navíc musel mít i bezcitnou psychopatickou povahu. Nelítostná doba to vyžadovala, pozitivní emoce byly projevem slabosti a nebyly předpokladem pro dlouhý život.

Protože tato výběrová kritéria velmi úzce souvisela s přežitím ženy, má je dosud každá žena pevně zakódované ve svém podvědomí. Jenže lidstvo se ve vývoji od pravěku velmi posunulo, už nemusíme lovit, abychom přežili. Pro přežití v dnešní době je potřeba uplatňovat inteligenci, být dostatečně chytrý vydělat peníze na zajištění rodiny. Posunuli jsme se i ve vnímání citů, takže chceme milujícího partnera; schopného empatie. Inteligence a láska jsou vlastnosti, které by měly být v dnešní době preferovány ženami při výběru partnera.

Už slyším drtivou většinu žen, jak rozhořčeně argumentují, že jejich partner rozhodně musí být charakterní, inteligentní, tolerantní, věrný, neměl by být slaboch a nezodpovědný. Dle průzkumů vzhled uvedou až na jednom z posledních míst. Kdo však chodí s očima otevřenýma, vidí, že spoustu žen nezajímá téměř nic jiného než vzhled svůj a ostatních lidí. Kdyby tomu tak nebylo, neměly by všechny ty zkrášlovací, kosmetické, estetické či módní firmy šanci uspět na trhu. Vnímavý člověk i ve svém okolí vidí, že ačkoliv ženy tvrdí, že jejich nový partner je opravdu charakterní a citlivý, po čase se ukáže, že onen opěvovaný ideál je tak trošku alkoholik se sklony k dalším závislostem, násilnický, věčně bez koruny, o práci zájem nemá, parazituje na své partnerce v oblasti peněz, bydlení, živení, o věrnosti nemluvě. Takového partnera si přece žádná žena nemohla vybrat podle jeho pozitivních charakterových vlastností! Takového partnera si žena vybrala jednoduše podle vzhledu!!! Použila totiž při tom svoji pravěkou část mozku!

Proč ženy nechtějí přiznat, že si muže vybírají podle vzhledu?

Logické vysvětlení se nabízí. Sebevědomí žen je stále na velmi nízké úrovni. Ženy ještě donedávna byly jen kusem hadru. Celá staletí byly ponižovány a jejich sebevědomí velmi utrpělo.  Nízké sebevědomí dnes maskují přetvářkou, nalhávají různé věci samy sobě a okolí, hrají si na něco lepšího. Na tom je postaven i feminismus nebo např. touha cestovat, kompenzovat si tak staletou tradici, že žena má sedět u domácího krbu a starat se o děti.

Když si náhodou některá žena s dostatkem logického uvažování a schopností vidět souvislosti uvědomí svůj pravěký výběr partnera podle vzhledu, nikdy to před okolím nepřizná.  Stydí se totiž sama před sebou za svoji povrchnost a hloupost. Tu si nechce přiznat žádný člověk. K prožití šťastného a spokojeného života je však zapotřebí poznat sama sebe, to znamená přiznat si i věci, které se mi na mně nelíbí nebo jsem se je dosud snažila v sobě potlačovat. Pak je teprve možné najít si např. ideálního partnera pro celý život.

Úsměvné je, že se paradoxně v oblasti vztahů vracíme do doby předkřesťanské, pohanské, pravěké. V té době panovala převážně polygamie. Muž s výše uvedenými pravěkými vlastnostmi měl několik žen. Své sémě mohl rozsévat naprosto neomezeně. Mohl zplodit stovky dětí a zajistit tak bezstarostně rozšíření svého genu. Naopak žena má svoji reprodukční schopnost omezenou. Tím pádem pro pokračování svých genů musela v pravěku pečlivě vybírat muže s vlastnostmi vhodnými pro přežití (bezcitnost, ochrana lebky a očí). O psychopatické muže byl tedy velký zájem. Naopak muži bez těchto vlastností a znaků byli v nevýhodě. K ženě se často za celý život nedostali. Stávali se z nich celoživotní panicové, své geny nerozšířili.

Teprve s nástupem křesťanství, které zavedlo monogamii a manželství, dostali tito celoživotní panicové šanci. Každý muž si mohl nárokovat jen jednu ženu, tudíž se na všechny dostalo a hlavně dostaly šanci nepsychopatické a inteligentní geny rozšířit se v populaci. Dá se říci, že monogamie posunula inteligenci lidstva dopředu. Svědčí o tom obrovský rozvoj, kterého jsme svědky za posledních tisíc let. (Je dobré si všimnout toho, že v oblastech, kde i nyní panuje polygamie (domorodé kmeny, některé části Asie), je úroveň společnosti stále blízko době pravěké. Své geny tam rozšiřují především muži s nižší inteligencí, pravěcí bezcitní lovci).

Bohužel v dnešní době zažíváme návrat polygamie. Nemusíme být v manželství, ženy střídají jednoho hustovlasého krasavce za druhým, psychopatičtí muži mají několik žen a s nimi spoustu dětí, narůstá opět počet paniců, na které prostě žádná žena nezbyde. Co na tom, že jsou to inteligentní a citliví muži, nejsou-li řasnatci, zájem o ně je nulový. Výzkumy v ČR uvádí 10% paniců, např. v Japonsku, které je vždy o krok napřed, se počet paniců vyšplhal již na 25%. Pokud si ženy neuvědomí a nepřiznají pravěká kritéria výběru otců svých dětí, zvýší se nejen procento paniců, ale postupně bude klesat i inteligence populace. Populace s nízkou inteligencí je pak lehce ovladatelná. A komu to prospěje? Politika ovšem není moje parketa, dám prostor vašemu přemýšlení. :-)